Work Text:
„Chápu, že mě nechceš mě opustit. Ale zároveň se nechceš vracet zpátky do naší agónie nejistoty a nepravidelných schůzek. Já taky ne. Je čas jít dál.“ Nacvičovala si Camilla řeč před zrcadlem. „Je čas jít dál,“ zopakovala spíš sama k sobě.
Uhladila si vlasy a zkontrolovala znovu svůj celý vzhled. Červená rtěnka samozřejmě nesměla chybět. Vypadala dobře. Člověk by měl u rozchodu vypadat dobře, ne?
Hned si vynadala, neměla by na to myslet jako na rozchod. Především proto, že spolu s Larou nechodily! Jenom spolu spí, když je Lara v Paříži, nebo se potkají kdekoliv jinde. Jinak spolu sotva mluvily. Camilla netušila, co Lara dělá. Vlastně si nemohla být jistá, že je naživu, dokud se jí a mobilu neobjevila jedna z Lařiných zpráv. A to přeci není vztah. Ale i tak to Camille bránilo v tom si normální vztah najít. Takže by bylo nejlepší, kdyby to ukončila.
A dnes má šanci. Hned jak Lara projde těmi dveřmi, všechno jí řekne.
Camilla si nervózně sedla na postel. Možná měla raději zarezervovat stůl v restauraci. Nebo měly jít do parku. Jenomže na setkávání v hotelu byly zvyklé, a navíc jim hotelový pokoj poskytne dostatek soukromí na tak důležitou konverzaci. Pokud tedy ke konverzaci dojde. Camilla neměla představu o tom, jak Lara zareaguje. Znaly se sice celý život, ale některé věci předpovědět nemohla. Třeba se strašně pohádají.
Raději vstala a přešla k oknu. Nad obzorem se objevily mraky.
Jestli začne pršet, bude to jak z nějakého trapného romantického filmu, napadlo Camillu.
„Uf, no konečně!“ ozvalo se ode dveří. Lara za sebou hlasitě zabouchla dveře a hodila batoh do kouta. Vlasy měla výjimečně rozpuštěné. Což Camille na krátký okamžik zaseklo mozek.
„Laro,...“ začala Camilla, když se vzpamatovala, ale daleko se nedostala.
„Já vím, já vím, jdu zase pozdě. Ale byla zácpa, jako vždycky, co bych chtěla, však je to Paříž! Doslova umírám žízní! Navíc máme jen asi dvanáct hodin. Z toho alespoň jednu zase strávím v zácpě!“ Vytáhla z minibaru láhev vody a hltavými doušky se napila.
Camille se dostalo prvotřídního výhledu na Lařiny svalnaté paže. Navíc sluneční paprsky pronikajíí oknem dopadaly na Lařiny rozpuštěné vlasy, takže Lara doslova zářila. Camilla byla bezmocná. Okamžitě ji popadla neovladatelná touha zanořit do těch vlasů své prsty a ověžit si, že jsou stále tak jemné, jak si pamatovala.
Do háje se vším!
Camilla vzdálenost mezi nimi překonala několika rychlými kroky. Tvrdě spojila svá ústa s Lařinými. Cítila, že se Lara usmála, než se do polibku plně ponořila.
Lara naštěstí všechno okamžitě pochopila a odložila lahev stranou. Camilla jí svižně pomohla svléknout tričko. Lara se pak začala rychle a zručně věnovat knoflíkům na Camillině košili.
Camilla ze sebe nedokázala dostat jedinou pořádnou větu. Nejraději by si vynadala za to, jak je slabá. Ale na to teď nebyl čas. Měly necelých dvanáct hodin, které hodlala naplno prožít. Nebylo času nazbyt.
Ale příště, příště už jí to řekne, slíbila si.